Jerelyn Rodriguez nově definuje zažitý pohled na techniky

Jerelyn Rodriguez se nepovažuje za technika. Ale jednoznačně jím je. Po atypickém vstupu do odvětví Jerelyn nově definuje zažitý pohled na techniky. Jako spoluzakladatelka neziskové organizace The Knowledge House předává Jerelyn své digitální dovednosti znevýhodněným mladým lidem a zaplňuje tím mezery v procesu vzdělávání a zaměstnanosti v technologickém odvětví. Jerelyn se rozhodla zapojit do série #WomenWhoMaster a sdělila nám svůj pohled na budování alternativních kariérních cest k technologiím a proč doporučuje všem ženám mít své osobní představenstvo.

Otázka: Vystudovala jste filmografii. Jak jste se dostala od natáčení filmů ke kariéře v oblasti technologií a vzdělávání?

Když jsem vyrůstala, studovala jsem filmografii. V těch dobách jste pro vytváření filmů potřebovali mít správné vybavení – speciální pásky a technologie pro digitalizaci záznamů před střihem. Pak byl spuštěn YouTube. Tato změna umožnila běžným lidem tvořit krátké filmy. To byl ten okamžik, když jsem se zamilovala do technologií, protože jsem byla svědkem toho, jak technologie proměnily kinematografii a umožnily běžným lidem vyprávět příběhy.

Na vysoké škole jsem se specializovala na filmové studie. Po absolutoriu jsem však zůstala stát na místě. Neměla jsem sítě. Neměla jsem mentory. Nebyly k dispozici stáže, které by mi umožnily získat první práci u filmu. Mnoho filmařů je objeveno poté, co podstoupí neplacené stáže v ateliérech a produkčních firmách. Tuto možnost jsem neměla. Musel jsem pracovat, abych vydělala peníze. Tak jsem začala pracovat ve vzdělávání.

Otázka: Kdy jste si uvědomila, že chcete pomoci rozšiřovat dovednosti STEM v Bronxu?

Začalo to, když jsem si vybírala vysokou školu. Byl jsem na Yale na přijímacím pohovoru a v kampusu se konala konference zaměřená na překlenutí sociálních bariér. To bylo poprvé, kdy jsem mohla pojmenovat problém, kterého jsem byla svědkem ve své komunitě, když jsem vyrůstala. Když jsem viděla, jak bílé elity studují problematiku toho, co se děje v mé komunitě, byl to ten okamžik, kdy jsem si řekla: „Aha“. Ihned jsem si uvědomila, že je mým posláním, abych se své komunitě odvděčila a pozvedla ji.

Otázka: Co se týče syndromu podvodníka, s jakými pochybnostmi mohou konkrétně ženy bojovat?

Kolegy, kteří jsou přijati do programů v organizaci The Knowledge House, vedu k tomu, aby se vždy zaměřovali na silné stránky. Zaměření na silné stránky znamená, že se soustředíte na to, co studenti mohou zvládnout, a ne na to, co nezvládnou. Lidé černé nebo hnědé pleti, lidé s nižšími příjmy – každý z nás je jedinečný, protože jsme museli překonat řadu životních výzev. Syndrom podvodníka nás nutí vnímat naše rozdíly negativně. Musíme toto vnímání změnit a dívat se na naše rozdíly pozitivním způsobem. Například při pohovoru by někdo mohl zmínit těžkosti, které musel překonat, a pak je uvést do souvislosti s tím, proč je díky tomu vhodným kandidátem na danou pozici.

Zejména ženy potřebují vidět, že patří do oblasti technologií bez ohledu na úroveň jejich dovedností. V současné době jim chybí perspektiva. Ukazujeme ženám, že do této oblasti patří, přivádíme ženské absolventy, aby si promluvili s kolegy, máme ženské odborníky na technologii, kteří vedou informační setkání a organizují komunitní akce zaměřené na techničky černé pleti.

Otázka: Máte mentora nebo mentory?

Ano! Myslím si, že je důležité, aby naši mentoři byli rozmanití. Učím a praktikuji myšlenku vytvořit si své osobní představenstvo. 

V mém představenstvu je vzor, někdo, s kým se mohu ztotožnit a kdo čelí podobným překážkám. V mém případě je to žena černé pleti. Ale jsou tu i další úhly pohledu. Řada mých mentorů byli bílí muži. Hodně jsem se dozvěděla o současném stavu, proč věci jsou tak, jak jsou, a jak mluvit s bílými muži u moci, protože nakonec jako neziskový činitel musím sehnat peníze.  Moje představenstvo rotuje, což je pro podnikatele obzvlášť důležité.

Otázka: Existuje něco, co byste chtěli v odvětví změnit?

Chci, aby více zaměstnavatelů využívalo netradiční nástroje k posuzování talentů. Mnoho společností tvrdí, že zrušily požadavek mít bakalářský titul. Ale když předkládáme životopisy našim partnerům u zaměstnavatelů a přeškrtneme název vysoké školy, zaměstnavatel se vždy snaží tuto informaci zjistit. Chci, aby zaměstnavatelé hledali něco jiného. Aby se podívali na jejich portfolio. Aby se podívali na jejich GitHub.

V návaznosti na to chci, aby se v technologickém sektoru zavedly netradiční posuzovací nástroje. Typy pověřovacích listin – osvědčení, certifikáty a další – se často mění. Lepší koordinace mezi podniky ohledně toho, co zaměstnavatelé akceptují jako průmyslový standard pro netradiční zaměstnance, by otevřela mnoho dalších dveří.