Nadia Zhuk - síla sebeobhajoby a vzájemné podpory

Nadia Zhuk je softwarová inženýrka-samouk, jejímž posláním je pomáhat lidem bez technických znalostí naučit se programovat a budovat úspěšnou kariéru v technologiích. Jako dítě se technologií bála, ale změny kariéry v polovině dvacátých let ji přivedla k tomu, že se začala věnovat psaní softwaru. V nejnovější sérii #WomenWhoMaster Nadia odhaluje, jak se naučila věřit v sebe sama, jak je důležité mít kruh podpory a jaké jsou její naděje v budoucnost technologického průmyslu.

Otázka: Můžete nám přiblížit svou práci a jak vypadá váš běžný den v práci?

Pracuji jako produktová inženýrka na plný úvazek ve společnosti Intercom. Soustředím se především na budování a vylepšování chatbotů a dalších druhů automatizace. V práci vytvářím nové funkce, refaktorováním stávajícího kódu nebo vylepšováním produktů.

Otázka: Můžete nám říct o svém dětství a o tom, jak jste se dostala do technologického průmyslu?

Můj příběh se hodně liší od mnoha lidí pracujících ve STEM. Vyrůstala jsem v devadesátých letech v postsovětském Bělorusku. Bylo to pro mou zemi a mou rodinu těžké období. První počítač jsme si mohli dovolit, až když mi bylo 15 – to bylo v roce 2006. Když jsem vyrůstala, neměla jsem k technice žádný vztah a vlastně jsem se o to vůbec nezajímala. Vždy mě to víc táhlo k humanitním oborům: čtení, psaní a cizí jazyky. Tyto zájmy mě přivedly k tomu, že jsem se stala redaktorkou a novinářkou v nezávislém zpravodajském magazínu. 

Když mi bylo 25, časopis skončil a já musela vymyslet, co dál. Věděla jsem, že se chci přestěhovat z Běloruska do Polska, a také jsem věděla, že mi chybí dovednosti, které potřebuji k tomu, aby byl tento přesun úspěšný. Po určitém zkoumání mi bylo jasné, že potřebuji technické dovednosti, abych se v nové zemi mohla uplatnit. Technologií jsem ale stále bála. Věděla jsem , že existují lidé, kteří umí programovat, a pak lidé z druhého tábora, kteří jsou zase lepší v humanitních oborech. Měla jsem pocit, že patřím do toho druhého tábora.

Otázka: Tehdy jste se začala učit technické dovednosti?

Ano. Začala jsem se postupně učit. Nejprve jsem se naučila pracovat s aplikací Excel, pak s aplikací Photoshop a pak s dalšími technickými programy. Pak jsem přešla k programování. Nešla jsem na univerzitu ani do kurzů, abych se to naučila. Byla jsem jen já a můj počítač.

Byla to docela výzva. Musela jsem najít knihy a zdroje online a pak jít cestou pokusu a omylu.

Otázka: Jakou radu byste dala ostatním ženám v kariéře STEM?

Některé z mých oblíbených kariérních rad pocházejí z knihy „Hodný holky nikdy nedostanou přidáno“. Je to kniha o nevědomých chybách žen, které podrývají jejich kariéru. Jednou z těchto chyb je nestát si za svým při vyjednávání o platu nebo při žádosti o povýšení. To může být náročné pro ženy, které byly socializované, aby potěšily všechny kolem sebe a které se bojí, že budou vnímány jako „obtížné“. Ale je velmi důležité naučit se stát si za svým a bojovat za to, co je vaše!

Otázka: Měla jste mentora, konkrétního člověka, se kterým jste se během tohoto procesu změny kariéry setkala a který vám skutečně pomohl a vedl vás?

Když jsem začínala v technickém oboru, neměla jsem oborového mentora a lituji toho. Naštěstí jsem se v polovině své kariéry seznámila s velmi zkušenou mentorkou. I když jsem s ní měla jen jedno mentorské sezení, poskytla mi velmi mnoho rad a pomohla mi najít cestu ve světě techniky. Mentorství může být neuvěřitelně účinné a někdy stačí jedno sezení, abyste našli odpovědi na své otázky.

V současné době mentoruji další lidi, kteří se učí programovat, a důležitost mentorství a externí podpory je neoddiskutovatelná. První věc, kterou doporučuji programátorům-začátečníkům, je vybudovat si okruh podpory. Může to být v reálném životě, jako studijní skupina, nebo online, jako #100DaysofCode. Kruh podpory vám pomůže udržet si motivaci při obtížném učení a později vám pomůže orientovat se ve složitých kariérních situacích, jako je odchod z nevyhovujícího pracoviště nebo žádost o povýšení.

Otázka: Jedním ze způsobů, jak pomáháte lidem, kteří se učí programovat, je sdílení vašich zkušeností, jako ve vaší knize Překročení Rubikonu. Co mohou ženy v této knize najít?

Kniha je mým osobním příběhem a zároveň návodem, jak se naučit krok za krokem programovat, pokud nemáte technické dovednosti. Poprvé mě napadlo ji napsat, když jsem se dívala, jaké zdroje již existují pro lidi, kteří se učí programovat. Uvědomila jsem si, že není mnoho obsahu vytvořeného skutečně netechnickými autory. Zdálo se, že většina tvůrců obsahu měla nějaké technické vzdělání, než se stali programátory, a nikdy jsem se v těchto příbězích neviděla. 

Kniha je určena lidem jako jsem já – lidem bez jakéhokoli technického vzdělání, kteří se chtějí naučit programovat a vybudovat si kariéru v oboru technologií. Má to být jejich osobní kariérní kouč. Zdroj, na který se mohou odkázat, kdykoli ztratí důvěru v sebe sama nebo mají pocit, že se nemohou posunout dál. Kniha obsahuje podrobného průvodce jak získat technické dovednosti, jak získat první práci v programování a jak si vybudovat úspěšnou kariéru programátora.

Otázka: Představte si na okamžik, že by si vaše pravnučka vybrala stejnou kariéru jako vy. Absolvuje vysokou školu v roce 2100. Jak by podle vás měl vypadat její život?

Přála bych si, aby se jako všichni ostatní cítila zmocněná a pamatovala si, že může dokázat vše, co chce. Doufám, že bude méně omezení a méně zábran, jak interních, tak externích. A co je nejdůležitější, doufám, že do té doby nebudeme muset mluvit o ženách v technice nebo mužích v technice, protože problémy, o kterých právě teď diskutujeme, již neexistují.